1. Práce se sítí v jednom listu tabulkového procesoru:
Síť je opět nabízena ve formě tabulky a organizována podobným způsobem
jako v případě 1. metody
adaptace Dijkstrova algoritmu.
V prvním sloupci jsou vypsány uzly sítě,
do dalších buněk na stejném řádku pro daný uzel X
zapisujeme všechny hrany, které začínají v uzlu X.
Uvádíme je ve formátu Y–F/C,
kde Y je uzel, ve kterém orientovaná hrana z X končí,
F je aktuální tok skrze hranu a C je
její kapacita. Uvažujme tutéž síť N, jakou jsme znázornili
na Obrázku 1.
Následující Tabulka 1 zachycuje fázi algoritmu,
při níž jsme již nalezli jednu nenasycenou cestu S → A → C → T.
Příklad 3: síť N
S |
*A–1/1 |
B–0/1 |
E–0/5 |
|
A |
*C–1/1 |
E–0/1 |
|
|
B |
D–0/1 |
|
|
|
C |
T–1/3 |
|
|
|
D |
T–0/5 |
|
|
|
E |
B–0/1 |
C–0/2 |
D–0/2 |
T–0/1 |
T |
|
|
|
|
Tabulka 1: Síť N formou tabulky po
nalezení a zpracování první nenasycené cesty S → A → C → T
Nevidomý student nejprve najde nenasycenou cestu od
zdroje S ke stoku T.
Prochází postupně tabulkou a pamatuje si posloupnost uzlů,
kterými cesta vede, i aktuální minimální rezervu jejích hran. Ve druhém průchodu již upravuje tok a nasycené hrany
označuje hvězdičkou.
2. Organizace hran pod sebou na jednotlivých řádcích v běžném textovém editoru:
Každou hranu zapisujeme na samostatném řádku ve formátu X–F/C–Y,
kde X je
počáteční uzel hrany, Y koncový uzel hrany,
F aktuální tok skrze hranu a
C její kapacita. Hrany řadíme abecedně dle uzlu, ze kterého vycházejí.
Pracujeme s nimi obdobným způsobem jako u první metody, tj. procházíme hrany
vždy dvakrát, poprvé, abychom nalezli nenasycenou cestu od zdroje ke stoku,
podruhé, abychom upravili tok na této cestě.