Technologické prostředky ke kompenzaci sluchové ztráty

Obsah aktuální stránky:

• 1. Sluchadla
• 2. Naslouchací soupravy
• 3. Kochleární implantát
• 4. Další technické prostředky
• 5. Online telefonní nebo tlumočnický servis
• 6. Chat, videochat, SMS, video SMS
• Praktické upozornění

1. Sluchadla

Kdo sluchadla sám nepoužívá, nemá při komunikaci zpravidla důvod se jimi zabývat. Pozornost může vzbudit až okamžik, kdy jich jejich uživatel nemůže použít, a je tedy třeba vůči němu volit jinou komunikační strategii. Dalším jevem, s nímž je nutné příležitostně počítat, je zpětná vazba sluchadel – mohou začít vydávat vysoký pískavý tón. Není neobvyklé, že pískání – okolí většinou nepříjemné – sám uživatel sluchadla nezaregistruje. Není třeba se v takovém případě bát na tuto skutečnost taktně upozornit – zcela dostačuje ukázat na sluchadlo (za ucho), jeho uživateli to bude zpravidla hned jasné, neboť taková situace pro něj není výjimečná.

2. Naslouchací soupravy

FM systém
Souprava se skládá ze dvou částí: jednu – s přijímačem a indukční smyčkou – má u sebe ten, kdo jejím prostřednictvím informace přijímá, a druhou – s mikrofonem a vysílačem – pak ten, kdo je vysílá. V praxi to pro mluvčího znamená připnout si na klopu nebo okraj oděvu mikrofon a vysílač s baterií dát např. do kapsy, nebo za opasek a přístroj zapnout. Pak již není žádné omezení, lze se volně pohybovat po místnosti atd. Je vhodné vysílač pečlivě vypínat např. při přestávce, dosah je veliký. Nevýhodou je, že takto lze informace přijímat jen od jednoho člověka s vysílačem, což je komplikací např. pokud jde o vyučujícího a studenta při diskusích apod. V případě výuky na MU se většinou pracovník střediska Teiresiás snaží předem vyučujícího informovat o tom, že některý ze studentů bude tento FM systém používat a ještě před začátkem výuky ho krátce zaškolit. Většinou stačí i informace toho, kdo sám FM systém používá.

3. Kochleární implantát

Systém se skládá z mikrofonu a vysílače připevněného na povrchu lebky v zadní části hlavy a přijímače voperovaného ve vnitřním uchu. Ten zpracovává akustické signály, a zajišťuje tak alternativní vstup pro ušní nerv, což umožňuje umělé slyšení a za příhodných okolností zpracování těchto signálů řečovým centrem mozku.

Kochleárních implantátů přibývá i přes sociologicky a psychologicky motivované protesty komunity neslyšících, která je pokládá za nepřirozený zásah do osobnosti neslyšícího. Určitým rizikem bývá, že konečná účinnost a využitelnost (získání schopnosti rozeznávat mluvenou řeč apod.) závisí na mnoha faktorech a je velmi individuální. V některých případech může tato zvláštní poloha mezi hluchotou a nedoslýchavostí vyvolat psychologické problémy s identitou.

4. Další technické prostředky

již nejsou tak časté:

• individuální směrové mikrofony,
• pevně instalované indukční smyčky
• apod.

5. Online telefonní nebo tlumočnický servis

Hlavní kompenzační nástroj představují již zcela běžně informační technologie. Neslyšící mají možnost se prostřednictvím webové kamery nebo chatu spojit online se servisní službou, kde se následně operátor telefonicky spojí se slyšícím. Takový hovor pak probíhá standardně, snad jen je někdy pomalejší – prodlevy jsou způsobené časovým skluzem v překladu.

6. Chat, videochat, SMS, video SMS

Běžnou komunikační platformou mezi neslyšícími vzájemně i mezi neslyšícími a slyšícími je pak e-mail, chat a SMS. Při tomto způsobu komunikace je ovšem třeba počítat s odchylkami od jazykového standardu, které souvisejí s jazykovými kompetencemi neslyšících (jsou podrobně analyzovány níže v samostatné kapitole). Mezi sebou navzájem neslyšící využívají jednak možnost přímého videochatu nebo zasílání videomailů (popř. video SMS) s texty ve znakovém jazyce.

Praktické upozornění

Přínos technických pomůcek je zcela individuální a v některých případech nemusí být díky nim vůbec patrno, že komunikujeme s někým, kdo má sluchové postižení. Komplikace ale může nastat, jakmile nějaká překážka zabrání kompenzační techniku použít. K tomu může dojít např. při sportovní činnosti (plavání, úpolové sporty), nebo při práci či výuce v prostředí, v němž by hrozilo jejich poškození (např. některá radiologická pracoviště, místa s vysokou vlhkostí vzduchu nebo prašností – taková situace může nastat třeba při praxích, práci v terénu). Vedle toho ale může dojít k dalším nečekaným situacím, jako je např. vybití baterie apod. Pak nastane situace diametrálně odlišná a vzájemná komunikace se může stát i zcela nemožnou. Lidé se sluchovým postižením, kteří využívají nějakou kompenzační techniku, se samozřejmě snaží takovým situacím předejít, případně se na ně vhodně připravit: zajistí si písemné komunikační možnosti, navrhnou náhradní termín apod.