Zápis chemického textu vychází důsledně z černotiskové podoby textů a ze základních pravidel pro přepis do bodového písma.

Při zápisu značek chemických prvků a iontů jsou užívány tyto symboly:

Chemické značky zapisujeme důsledně ve shodě s černotiskem. Pokud je značka tvořena jedním písmenem, zapisuje se důsledně s prefixem pro velké písmeno, pokud je značka ze dvou písmen, první se zapíše s prefixem velkého písmena a druhé malé se zapíše bezprostředně za něj bez mezery a bez prefixu:

Při zápisu počtu atomů prvku se mezi číslem a značkou prvku nepíše mezera:

Označení elementárních částic je shodné s černotiskem, náboj se zapisuje jako index vpravo nahoře. Znak „+“ nebo „-“ se zapisuje bez mezery (nejedná se o operační znak).

V případě neutrálního náboje neutronu není nutné v běžných zápisech exponent vyznačovat.

Ionty prvků se zapisují podle stejného pravidla. Za značku prvku se napíše znak indexu vpravo nahoře, znak „+“ nebo „-“ pro označení náboje a nakonec znak závěru indexu. Při zápisu značek iontů v běžném textu nebo izolovaně lze znak závěru indexu vypustit pouze s ohledem na jednoznačnost:

Pokud má ion více kladných či záporných nábojů, zapisuje se v tomto pořadí: značka prvku, znak indexu vpravo nahoře, číslo určující počet nábojů (důsledně s číselným znakem), znak náboje „+“ nebo „-“ a znak závěru indexu:

Jestliže ion je tvořen skupinou prvků a v zápisu se objevuje součastně pravý horní i pravý dolní index, zapisuje se v následujícím pořadí: značka prvku, sníženým číslem pravý dolní index (počet daných atomů prvku v iontu), znak horního indexu, číslo s číselným znakem a značka náboje „+“ nebo „-“, konec indexu. U iontů s jedním nábojem se zapíše jen značka příslušného náboje:

Znak konce indexu lze vypustit při zápisu iontové rovnice: