Pro odvození názvu sloučeniny nebo pro odvození jejího vzorce je třeba pracovat s oxidačními čísly prvků. Oxidační čísla se zapisují stejně jako v černotisku římskými číslicemi vpravo nahoře u značky prvku. U kladných oxidačních čísel se znaménko „+“ nezapisuje, záporná oxidační čísla se zapisují se znaménkem „-“.

Zápis prvku s oxidačním číslem je v následujícím pořadí: značka prvku, znak horního indexu, znaménko (je-li záporné), římská číslice, znak závěru indexu:

Oxidační čísla zapsaná u jednotlivých prvků v chemickém vzorci neruší platnost prefixu řetězce velkých písmen pro celou molekulu:

Jestliže se zapisují současně horní index vpravo (oxidační číslo) a dolní index vpravo (počet atomů v molekule), postupuje se v tomto pořadí: značka prvku, znak horního indexu, znaménko (je-li záporné), římská číslice, znak závěru indexu, snížené číslo určující počet prvků v molekule a bez mezery další prvek v molekule:

Jestliže má oxidační číslo hodnotu nula, zapisujeme značku prvku, index vpravo nahoře, nulu s číselným znakem a znak konce indexu.