Při zápisu funkcí vycházíme důsledně z černotiskové podoby použitého typu zápisu. Pro zápis funkcí se užívá i znaků:
vodorovná šipka vpravo
znak složení funkcí
V intervalu se krajní hodnoty oddělí čárkou bez mezery; jsou-li tyto hodnoty vyjádřeny čísly, zapíše se každé z nich s číselným znakem:
Číselné indexy se zapisují vždy s číselným znakem, každý index pak důsledně se znakem závěru indexu:
Graf funkce je třeba řešit tyflograficky, vhodné by byly vzorové grafy pro jednotlivé funkce. Tabulku hodnot funkce v jednotlivých bodech grafu je vhodné orientovat svisle – na každé řádce jsou dva sloupce, obsahující příslušnou uspořádanou dvojici souřadnic bodu. Souřadnice bodu se zapisují do hranaté závorky a oddělují se čárkou bez mezery:
Obor hodnot a definiční obor funkce se stejně jako v černotisku zapisuje dvojím způsobem:
nebo
nebo
Složená funkce se zapíše tak, že před znakem se vynechá mezera a za ním nikoliv, stejně jako u operačních znaků:
Jednotlivé funkce a funkční rovnice se zapisují ve shodě s černotiskem a podle základních pravidel pro přepis matematických textů do bodového písma.
svislá čára (absolutní hodnota)
U znaku absolutní hodnoty platí stejná pravidla jako u psaní závorek – před znakem ani za znakem absolutní hodnoty se nezapisuje mezera:
Jestliže je exponent tvořen složitějším výrazem, nezkracuje se a pro jeho zápis platí všechna základní pravidla. Pokud se zápis rovnice nevejde na jeden řádek, nesmí dojít k jeho rozdělení u operačního znaku v exponentu. Základ a exponent musí být zapsány na tomtéž řádku.
Pro logaritmus se používá značka log, a je-li třeba, vyznačí se základ logaritmu indexem vpravo dole. Za značkou logaritmu je vždy mezera:
Přirozený logaritmus se zapisuje stejně jako v černotisku značkou ln, za kterou je vždy mezera: